Duální porucha – jak (ne)jednotná terminologie ovlivňuje výzkum, diagnostiku a léčbu

Abstrakt

Vztah mezi užíváním návykových látek a duševními poruchami je zkoumán již více než 40 let, avšak jejich vzájemné propojení zůstává výzvou, a to i v oblasti definice a klasifikace. Neexistence jednotného terminologického rámce komplikuje srovnatelnost výzkumů, znesnadňuje diagnostiku a může negativně ovlivňovat dostupnost a kvalitu péče. Tento článek si klade za cíl provést přehled literatury zaměřený na různé přístupy k vymezování duálních poruch, identifikovat klíčové výzvy při jejich definování a shrnout současný stav poznání. Metodologicky se jedná o literární přehled analyzující existující konceptualizace a klasifikační rámce, přičemž se zaměřuje na odborné diskuze a problematické aspekty terminologie. Různé přístupy k definování vycházejí buď ze zaměření na konkrétní skupiny (např. výskyt psychózy u uživatelů konopí), z identifikace specifických kombinací diagnóz (např. epilepsie spojená s poruchou užívání návykových látek), nebo z analýzy charakteristických psychologických a behaviorálních projevů, jako jsou emoční dysregulace či impulzivita. Další přístup vychází z typu zařízení a specifických populací, ve kterých je výskyt duálních poruch sledován. Některé studie pracují s širokým pojetím zahrnujícím jakoukoliv souběžnou přítomnost psychiatrické a adiktologické diagnózy, zatímco jiné se soustředí na míru závažnosti těchto stavů. Rostoucí pozornost je navíc věnována míře funkčního narušení jako ukazateli závažnosti duševního onemocnění nebo závislosti. Jedním z častých a výzkumně i klinicky sledovaných příkladů je kombinace poruchy užívání návykových látek a závažného duševního onemocnění (severe mental illness – SMI), jako jsou schizofrenie, bipolární porucha nebo závažné formy deprese. Důležitým aspektem je také časová posloupnost vývoje diagnóz, tedy otázka, zda se poruchy vyskytují současně, nebo zda jedna předchází druhé. Součástí odborné diskuze zůstává i to, zda mezi duální poruchy zahrnovat také poruchy osobnosti. Výsledky ukazují na potřebu sjednocení diagnostických kritérií duálních poruch, což by mohlo přispět k efektivnější diagnostice, léčbě i výzkumu.